Listopad 2011

VIDEO: "Nejlepší" spolubydlící na světě :D

24. listopadu 2011 v 18:53 | Ell
Přidávám odkaz na video (video přímo vložit bohužel nejde) na spolubydlícího, který je přímo na zabití. Upřímně: Taky bych ho zabila :D.



TOP 10 písniček // Listopad

24. listopadu 2011 v 18:49 | Ell
Každý měsíc budu přidávat TOP 10 písniček, které mě v daném měsíci nejvíce zaujaly. Třeba získáte nějakou inspiraci a nějaké se vám možná zalíbí ;).

10. Rise Against - Satellite

CITÁTY k zamyšlení

24. listopadu 2011 v 18:34 | Ell

Neříkej mi co jsem. Dej mi důvod tím být.


Žila jsem, žiju a budu žít!

23. listopadu 2011 v 22:04 | Ell

Je strašně moc útrap, bolesti, nářku a smutku. Je spousta důvodů k slzám. Tisíce důvodů proč to vzdát. Miliony lidí, kteří to vzdali... Miliardy lidí, kteří bojují. Bojují se svým životem, překážkami které jim život postaví do cesty, bojují s nemocemi... Je hrozně moc zklamaných lidí. Ať už je to kvůli lásce, kamarádům, rodině... Někteří trpí tak moc, že to chtějí ukončit. Chtějí se vzdát a přitom doufají, že je po tomto životě čeká něco dalšího... lepšího. Víte co vám řeknu? Jsou to jen zbabělci. Zbaběle prchají sami před sebou. Problém je ten, že sami sobě neutečou... :)
Kdybych si měla brát všechny věci osobně a k srdci... Kdybych si měla všechno připouštět... tak se asi brzy zblázním. Víte co? Před půlrokem měl děda bypass srdce. Ne dvojitý. Ani trojitý. Museli mu udělat dokonce ČTYŘI přemostění. Měla jsem srach. Bála jsem se, že o něj přijdu. Před první návštěvou v nemocnici jsem se bála toho obrazu. Bála jsem se toho, jak ho uvidím. Že ho POPRVÉ v životě uvidím neschopného, bezbraného a na konci sil... Nebyl jediný den, kdyby bych na to nemyslela. Strávila jsem veškerý čas přemýšlením nad "co kdyby". Chtěla jsem to vzdát... Jenže jsem věděla, že nemůžu. On mě potřeboval. Miluje mě, vím to... a já ho v tom nemohla nechat. Říkala jsem si, že všechno dobře dopadne. Že všechno bude jako dřív. Dnes je děda úplně v pořádku. Že byl na nějaké operaci je poznat pouze díky jizvě na hrudi.
Další případ? Byla jsem neskutečně zamilovaná. Začali jsme spolu chodit na začátku školního roku (letos). Znamenal pro mě všechno. Ze začátku to bylo úžasné. Měla jsem pocit absolutního štěstí. Měla jsem pocit, že mi nic nechybí. Psali jsme si každý den, každou hodinu, každou minutou jsem na něj myslela. Když sme byli spolu, měla jsem pocit že mi láskou praskne srdce. Viděli jsme se jednou za týden, ale nevadilo mi to. Postupem času mi přicházely odpovědi na mé smsky déle a déle... Ale neřešila jsem to. Říkala jsem si: "Třeba má nějakou práci, je ve škole, nemá čas..." Ale pak si začal dělat víc času na kámoše a občas to dopadlo i tak, že sme se neviděli i třeba dva týdny. Kamarádi mi říkali, že na mě (slušně řečeno) kašle. Nevěřila jsem tomu. Potom sem se dozvídala, jak si píše s několika holkama na Facebooku. Překousla jsem to, taky mám kamarády. Jenže potom začal být neskutečně žárlivý. Udělal scénu ze všeho, kdykoliv a kdekoliv. Pak jsem to už nevydržela a začali sme se hádat. Vždy sme si vyčetli co šlo, hodili sme na sebe všechno a svou zlost sme si vykřičeli na toho druhého. Do toho sme se neviděli tři týdny a zjistila jsem, že pokud sme byli pohádaní, hnusně mě pomlouval. A to jsem to už nevydržela a řekla jsem mu, že by bylo lepší to ukončit. Jeho odpověď byla taková, že si to musí promyslet. Kdybych mu druhý den nenapsala, nejspíš by mi to nikdy neřekl. Byl konec... Ještě ten den jsem si uvědomila, že všichni co mě před ním varovali, měli pravdu. Uvědomila jsem si i to, že mě podváděl, pomlouval a vlastně mě měl jen na potěšení. Nepřipustila jsem si to. Dokonce jsem měla radost, že jsem se toho žárlení, hádek a scén zbavila. A jelikož nejsem žádný otloukánek, pořádně jsem mu to oplatila ;). Ponaučení: Chyby dělá každý a měl by si je odpustit. Tímhle se svět nezboří... Uvědom si, že někde na tebe čeká někdo lepší a to že něco skončilo znamená že začně něco nového, lepšího... :)
A teď z jiného soudku, ale stále k tématu. Má nejlepší kamarádka mi oznámila, že se chce zabít. Naprosto vážně a suveréně. Nevěděla jsem co mám dělat... stále to nevím. Jenže co s tím? Nemůžu jí hlídat každý den. Každá jsme na jiné škole, v jiném městě, téměř 60 km od sebe. Řekla jsem to její sestře, každý den jí opakuju, že život za to stojí ať to nedělá... Pokaždý se mi vysměje. Ale já pokaždý vím, že pod tím výsměchem o tom stále přemýšlí. Přemýšlí o mých slovech, přemýšlí o životě... Jenže co já zmůžu? Můžu být maximálně její kamarádka a stát jí po boku víc než kdy jindy.

A tak si člověk uvědomuje, že změna je život. Každá změna je k něčemu dobrá... Však si to řekněte... Máš se rozhodnout, jestli budeš radši koukat na televizi, nebo dojdeš nakoupit. Neochotně se zvedneš, jdeš do obchodu a potkáš tam kluka. Předáte si čísla, později s ním začneš chodit a postupem času si uvědomuješ, že kdyby jsi tenkrát raději seděla doma, mohlo se stát vlastně něco úplně jiného... A tak to je. Takový je život. Každý má možnost volby. Je jen na něm, jakou si zvolí.